Pro nás prostě jen „Orasínská kronika“
Předmluva, Gerald Bretfeld
Ve svém rodišti Orasíně jsem o Svatodušních svát-cích roku 1964 po téměř pěti letech opět spatřil matku a mladší sestru, které žily v tehdejší NDR. Tento stát plný bezpráví jsem opustil jako sotva osmnáctiletý přes tehdy rozdělené město Berlín. Bylo to současně mé první shledání se starou vlastí po vyhnání. Moje rodiště Orasín, nádherně položená malá ves v českých Krušných horách, na mne působila jako po vymření. Příjezdová silnice bohatě poseta výmoly a pouze z části obývané do-my nacházející se v žalostném stavu, ale i mezi do-my bující metr vysoký plevel ve mně chvílemi tlumily radost z návratu. Mnohé ruiny s holými zdmi a zřícené trámy zesilovaly deprimující dojem. Ale krajina s horskými výšinami, loukami a lesy zůstala ve své kráse nezměněna a probudila ve mně ihned vlastenecké pocity, které mne od té doby již ne-měly opustit.
A tak za podpory mnoha vyprávění našeho orasínského „řezbáře od Pána Boha“ Antona Reinelta, kterého jsem mnohokrát navštívil v jeho dílničce v Schongau, došlo k tomu, že jsem se stále silněji zajímal o svoji vlast a své kořeny. Byl to také náš „Vugl Toni“ (Ptačí Tonik), jak jsme Antona s láskou nazývali, kdo mne vybídl k tomu, abych o našem Orasíně s využitím obsáhlých zápisů jeho otce Karla napsal novou kroniku. Měl jsem ještě štěstí Karla Reinelta (švagra mé babičky) zažít a slyšet vyprávět mnoho jeho historek ze staré vlasti, přestože byl poslední tři roky svého života poznamenán záchvatem mrtvice. Byl to všestranně na-daný člověk, nejen sedlák a obecní písař, nýbrž také šikovný řemeslník a velkolepý hudebník. Mám ještě v paměti jeho vyprávění, že zamlada zapsal do svých notových sešitů mnoho ústně tradovaných krušnohorských písní a ty si vyměňoval se svým přítelem hudebníkem Antonem Gijnterem zvaným Tolerhanstonl, jenž byl slavným lidovým básníkem a zpěvákem.
U příležitosti setkání v září 1986 ve středisku chomutovských rodáků (v Heimatstube, pozn. překladatele) v Erlangenu s tehdejším tamějším archivářem Otto von Streitberg a s autorem blatenské kroniky a malířem umělcem Adolfem Sachsem jsem se konečně odhodlal připravit orasínskou kroniku do tisku. Předtím má žena Ursula opsala kroniku Karla Reinelta sepsanou v kurentu na psacím stroji, čímž ji pro mne učinila lépe čitelnou.
Ale bohužel bylo vše náhle jinak, neboť v březr-1987 jsem byl zvolen starostou Sauerlachu. tak musela počkat až do mého odchodu do důchodu v roce 2005. Poslední pobídkou bylo nakonec v roce 2006 převzetí opatrovnictví nad orasínskými rodáky (Uhrissener Ortsbetreuung) od pana Ericha Herglotzeho, kterému bych chtěl na tomto místě poděkovat za mnohé rady a připomínky. Rovněž děkuji Erhardu Reineitovi (synu Antona) a své ženě Ursule za rozličnou podporu. V Sauerlachu v květnu 2012
Pro zájemce, kteří by kroniku rádi získali, stačí vyplnit formulář pod článkem a my se s vámi spojíme a domluvíme předání. Cena je 250,- Kč